Orientační potápění / Underwater orienteering

Tato trať připomíná svým tvarem písmeno “M”. Při tomto závodě závodníci nehledají tyče, ale jejich úkolem je jednotlivé body ze správné strany obeplavat a doplavat do cíle, jenž je tvořen třicetimetrovým pásmem a do jehož středu se musí závodníci trefit. Každý metr, který se závodník v cíli odchýlí od středu pásma, znamená trestné body v celkovém hodnocení. Při této disciplíně se hodnotí čas závodníka, kdy jeho bójka protnula cílové pásmo a zároveň odchylka od středu pásma. Čím rychleji závodník dosáhne cílového pásma, tím je penalizace za případnou odchylku od středu pásma menší. Vzhledem k tomu, že se při této disciplíně nehledají žádné body, je M-kurz nejrychlejší disciplínou a nejlepší závodníci jeho trasu, dlouhou cca 630 metrů, plavou pod pět minut.

Tyče jsou disciplínou, při které musí závodníci pod vodou nalézt pět tyčí v přesně určeném pořadí. Tyče jsou v závodním prostoru rozmístěné se vzrůstající vzdáleností mezi sebou (obvykle 80, 100, 120, 150 a 200 metrů). S jednotlivými tyčemi musí závodník viditelně zahýbat nebo zatočit, aby rozhodčí věděl, že závodník bodu dosáhl. Na každý kontrolní bod má závodník dle pravidel určitý limit pro jeho dosažení, pokud tyč v tomto limitu nenajde, je rozhodčím vytažen z vody, aby nepřekážel dalším závodníkům v trati.

U této disciplíny se hodnotí čas, za který závodník proplave celou závodní trať a dosáhne páté tyče.

Hvězda je nejnáročnější individuální disciplínou, je kombinací M-kurzu a Tyčí.

Tvar trati tvoří z pohledu na vodní hladinu pěticípou hvězdu. Vnitřní body hvězdy se obeplouvají, zatímco vrcholové body hvězdy jsou kontrolní body, které musí závodník najít. Náročnost disciplíny je daná tím, že závodník často mění kurz, kterým plave. Celkem změní kurz desetkrát. V cíli se hodnotí čas, za který závodník absolvuje celou trasu.

Paralel je nejmladší disciplínou orientačního potápění a také disciplínou nejkratší. Trať paralelu měří cca 220 metrů. Jedná se o disciplínu, kde závodník po startu obeplouvá kontrolní bod a poté musí najít tyč. Od této tyče plave do cíle, který je tvořen brankou širokou 3 metry. Do této branky se musí závodník trefit, pokud branku mine, není v cíli klasifikován.

Na atraktivitě této disciplíny přispívá fakt, že v závodním prostoru jsou postaveny 2 stejné tratě a závodníci ve finále plavou vyřazovacím systémem jeden proti jednomu. Do finálové vyřazovací části jsou závodníci nasazováni podle kvalifikace. Kvalifikace se plave jednokolově na závodní trati paralelu. Závodníci jsou seřazeni podle času, za který uplavou závodní trať od startu do projetí cílové branky.

Disciplína MONK byla zařazena do disciplín orientačního potápění až v 70. letech 20. století.  Vznikla v severských zemích, kde byla velice rozšířená.

MONK je závodem dvojic a jeho průběh se zcela liší od ostatních závodů. Při tomto závodu je v závodním prostoru zcela potopeno 6-8 tyčí. Závodníci předem neví, kudy trasa závodu vede. Ze všech tyčí, které jsou v závodišti potopeny, se vylosuje pořadí pěti tyčí, které budou tvořit závodní trať. Poslední tyč, která je tyčí cílovou, je umístěna klasicky, částečně nad hladinou.

Dvojice závodníků je spojena dva a půl metrovým úvazem. Jeden z dvojice zaměřuje pod hladinou na speciální mapě kontrolní body a podle kompasu musí vést sebe i druhého závodníka. Azimut a vzdálenost k dalšímu kontrolnímu bodu zjistí zasunutím mapy do zařízení monk, které má připevněné na potápěčském přístroji. Úkolem druhého závodníka je, aby po nalezení kontrolního bodu označil speciálními kleštěmi, které jsou na tyči připevněny, kartičku přivázanou na své ruce. Na této kartičce po skončení závodu rozhodčí kontrolují, zda závodní dvojice dosáhla všech předepsaných bodů. V cíli se hodnotí čas, kterého závodní dvojice dosáhla.

Individuální variantou této disciplíny, je EONK, při němž si závodník sám zaměřuje trať z mapy a také sám označuje nalezené tyče na kontrolní kartičku.

Sjíždění je disciplína pro 4 závodníky. Každý ze závodníků má svůj start, ze kterého závodníci startují ve stejný čas. Na trati závodu se jednotliví závodníci postupně sjíždějí, nejprve na každé ze stran se sejdou dva závodníci na prvním kontrolním bodě, poté spolu pokračují na druhý kontrolní bod, kde se setkají obě dvojice. Společně pak plavou do cílového pásma, které je stejné jako v případě M-kurzu. Všichni čtyři závodníci se musí vejít do dvoumetrové nulové branky, odchylka na kteroukoliv stranu znamená udělení trestných bodů, a tudíž časovou penalizaci.

Pokud se závodí ve vodě s viditelností víc než 3 metry, může pořadatel uspořádat sjíždění družstev ve variantě B.

4 závodníci startují ze dvou startů a přes otočný kontrolní bod musí dosáhnout kontrolní tyče. Na každé straně se 2 závodníci sejdou na jedné kontrolní tyči a pokračují spolu na vrcholovou kontrolní tyč, kde se potkají s druhou dvojicí. Od tohoto bodu plavou do cíle, kde po cestě musí proplavat „bleskem“ branku. Body v cíli se udělují stejným způsobem jako u klasického sjíždění, tzn. za čas v cíli a přesnost v cílovém pásmu.

Jedná se o ručně vyrobenou ploutev se dvěma tzv. botkami. Tvar ploutve připomíná ocasní ploutev delfína. Pomocí této ploutve se závodník pod vodou pohybuje. Samotná ploutev je většinou vyrobená z laminátu, v poslední době se objevují ploutve i z karbonu, botky jsou vyrobeny z gumy.

Oblek tvoří kalhoty a případně speciální bunda s kapucí o tloušťce 2-3 mm. Bunda je ušitá speciálně tak, aby vyhovovala vzpažené poloze závodníka. Díky neoprenovému obleku má tělo lepší hydrodynamické vlastnosti, a proto je závodník ve vodě rychlejší. V teplejších vodách mohou závodníci plavat pouze v neoprenových kalhotách, protože by v celém obleku mohlo dojít k přehřátí organismu.

Kompas je klíčovým nástrojem orientačního potápěče. Slouží k orientaci pod vodní hladinou. Skládá se ze střelky, která ukazuje kurz, počítadla, ukazujícího uplavanou vzdálenost, hloubkoměru, což je kapilára, kde pohyb vzduchové bubliny naznačuje závodníkovi jeho hloubku a také z tzv. kartičky, což je část kompasu kam si závodníci zaznamenávají předem naměřené azimuty a vzdálenosti mezi jednotlivými kontrolními body.

Dýchací přístroj s plicní automatikou se drží ve vzpažené poloze a je ukryt v laminátovém obalu tzv. děle. Do tohoto pouzdra vsunou závodníci ruce až po lokty a dýchací přístroj obejmou ze stran, tím závodník schová své tělo za dělo a neklade při plavání vpřed takový odpor. Laminátové pouzdro používají pouze závodníci z České republiky, Slovenska a Rakouska. Závodníci z ostatních zemí drží přístroj přímo za ventil nebo za speciální úchyty na bocích lahví.

Povinná součástí výbavy každého závodníka. Jedná se o polystyrenovou lodičku, která má na spodní straně kýl a je k ní přiděláno lanko, které spojuje bójku se závodníkem. Tělo bójky musí mít signální barvu, aby byla vidět za každého počasí. Na vršku bójky musí být viditelná vlajka státu, za který závodník plave a na boku bójky napsané jméno závodníka. Toto označení je pro lepší orientaci, jak diváků, tak rozhodčích. Bójka plave po celou dobu závodu na vodní hladině a zároveň ukazuje, kde se závodník nachází. Pokud se lanko, které je mezi bójkou a závodníkem, přetrhne a závodník nedokáže přetržené lanko pod vodou navázat nebo o ztracení bójky neví, je diskvalifikován. Bójka musí podle pravidel splňovat 2 parametry, a to je výtlak vlastního těla bójky a pevnost lanka.

Maska je plastová, vytvarovaná na obličej. Neumožňuje stlačení nosu pro vyrovnání tlaku v dutinách. Není vhodné používat plavecké brýle.

Zařízení, které se používá pouze při disciplíně MONK. Jedná se o desku přidělanou na “dělo”, krytou plexisklem. Pod toto plexisklo se zasouvá mapa závodu a pomocí úhloměru umístěného na ohebném rameni závodník pod vodou měří azimut a vzdálenost ke kontrolnímu bodu.

Prozatím nejúspěšnějším českým závodníkem v mužské kategorii je Jakub Němeček. Kuba svou první velkou medaili získal v roce 2005 v Rakousku. Od té doby medaile sbírá pravidelně a jeho sbírka čítá 7 zlatých, 2 stříbrné, 1 bronzovou z mistrovství světa a 10 zlatých, 10 stříbrných a 9 bronzových z mistrovství Evropy. Jeho reprezentační kariéra začala již v roce 2003 a trvá tedy již úctyhodných 20 let. V současnosti působí zároveň i jako trenér české reprezentace.

Dlouholetý reprezentant z Liberce svá medailové umístění na mistrovství světa a Evropy sbíral mezi lety 1989 a 2001. A ve své úctyhodné sbírce má 6 zlatých, 3 stříbrné a 1 bronzovou z mistrovství světa a 3 zlaté, 2 stříbrné a 2 bronzové medaile z mistrovství Evropy. Jeho parádní disciplínou byl MONK, kde vytvořil silnou dvojici se svým bratrem Radovanem. Celkem na šampionátech vyplaval 17 medailí.

Mezi nejúspěšnější orientační potápěče patří také Honza Skružný, který začínal již v roce 1999 na mistrovství světa v Chorvatsku. Jeho poslední šampionát byl v roce 2017 na Slovensku. Za svou kariéru získal na šampionátech 6 zlatých (5 z MS, 1 z ME), 5 stříbrných (1 z MS, 4 z ME) a 5 bronzových medailí (4 z MS, 1 z ME). Jeho nejúspěšnější disciplínou byl M kurz, kde získal dva tituly mistra světa (2003, 2005)

Radovan patřil do světové špičky od devadesátých let až do roku 2007, kdy ukončil svou úspěšnou reprezentační kariéru. Za tu dobu získal na mistrovství světa 4 zlaté, 2 stříbrné a 5 bronzových medailí. Z mistrovství Evropy má dvě medaile od každého kovu.

Liberecký odchovanec, který dosahoval úspěchů již v juniorském věku a na juniorských šampionátech získal 1 zlatou a 1 stříbrnou medaili. Přechod mezi seniory mu nedělal potíže a pokračoval v medailových umístěních. Za svou kariéru získal na mistrovství světa 2 zlaté medaile a na mistrovství Evropy 3 zlaté, 5 stříbrných a 4 bronzové medaile. Od roku 2008 je stabilním členem družstva sjíždění.

Zuzka začínala v pardubickém klubu a na svém prvním šampionátu byla již v roce 1992 a i v současnosti stále prohání mnohem mladší soupeřky a sbírá medaile na světové scéně. Její úžasná sbírka obsahuje 6 zlatých, 3 stříbrné a 6 bronzových medailí z mistrovství světa. Na mistrovství Evropy vyplavala 21 zlatých, 13 stříbrných a 9 bronzových. Její celkový počet 58 medailí bude těžko překonatelný rekord!

Stejně jako Zuzka Dvořáková je Zuzka Štěpánková odchovankyní pardubického klubu a do závodů orientačního potápění vlétla jako raketa v roce 2005, když na svém prvním mistrovství světa získala hned zlatou medaili v disciplíně tyče. Celkově získala 6 zlatých, 5 stříbrných a 5 bronzových na mistrovství světa. Z mistrovství Evropy si odvezla 5 zlatých, 4 stříbrné a 1 bronzovou medaili. Také jejích 26 medailí za 13 let reprezentační kariéry je obdivuhodný výkon!

Naďa sbírala medaile už v juniorské kategorii, když na mistrovství Evropy získala 3 zlaté, 5 stříbrných a 3 bronzové medaile. V seniorské kategorii se rychle prosadila do ženského družstva a získávala medaile především v soutěžích družstev (sjíždění, MONK). V roce 2016 a 2017 se prosadila i v individuálních disciplínách a získala 2 tituly mistryně Evropy. Celkově získala z mistrovství světa 1 zlatou a 1 bronzovou medaili a z mistrovství Evropy 5 zlatých, 1 stříbrnou a 4 bronzové medaile.

Jarmila patřila do silné liberecké generace závodníků, kteří sbírali úspěchy koncem osmdesátých let a v letech devadesátých. Byla součástí ženských družstev sjíždění a také MONKu. Její konečná bilance čítá 6 bronzových medailí z mistrovství světa a 1 zlatou, 2 stříbrné a 2 bronzové z mistrovství Evropy.

Další závodnicí, která sbírala úspěchy na šampionátech, je Dana Štenclová, v době kariéry závodící pod svým dívčím jménem Maňhalová. Vytvořila velmi úspěšnou dvojici se Zuzkou Dvořákovou, se kterou získala mnoho medailí v disciplíně MONK. Další medaile vyplavala s ženským družstvem v disciplíně sjíždění. Kariéru ukončila s bilancí 2 stříbrné a 2 bronzové medaile z mistrovství světa a 1 zlatá, 4 stříbrné a 1 bronzová z mistrovství Evropy.